Kortizon: Konec jedné éry

Kortizon je lék užívaný při zdravotních potížích od astmatu až po artritidu. Celé 20.století to byl sportovcův nejlepší přítel. Ale z pohledu ortopedie tady je zásadní nevýhoda. Kortizon přirozeně tvoří v nadledvinkách a ovlivňuje funkci většiny tělesných soustav. Od roku 1948, kdy byly zjištěny jeho protirevmatické účinky a brzy nato byla spuštěna jeho průmyslová výroba, se tento lék vpichoval do každého oteklého kloubu, každé zanícené šlachy, bolavých zad a rozbolavělého těla. Dnes mu bude ale už konec.

Protizánětlivé vlastnosti léku zmírňovaly bolest a otok a současně sportovci umožňovaly se dál a dál zraňovat. Dnes víme, že injekce kortizonu zasahuje do přirozeného procesu hojení, který funguje následovně: Když jsou tkáně příliš namáhané, přetažené nebo natržené, buňky těchto tkání vylučují činitele, které obnovují cévy, kmenové buňky a hojivé procesy. Protože tohle je obsaženo v tekutině, tkáň dočasně opuchne.

Postupem času a s vrstvením nového kolagenu, bílkoviny tvořící většinu našeho těla, se poraněná tkáň hojí. Některé tkáně se hojí normálně, zatímco jiné vytvoří zjizvenou tkáň, která se postupně často přetvoří na normální tkáň.

Kortizon zastaví tento proces tvorby buněk, zmírní otok, ale bohužel také utlumí hojení. Výsledkem je to, že oslabené tkáně zůstávají v tomto zesláblém stavu po delší dobu, čímž je někdy sportovec vystaven nebezpečí opakovaného zranění nebo trvalého poškození. Toto skryté a škodlivé riziko bylo s všelékem vždy spojeno. Pokud se užívá příliš často nebo na nevhodném místě, jako je třeba Achillova šlacha, tkáně se mohou zcela přetrhat a nikdy se nevrátit do původního stavu před zraněním.

Dobrým příkladem je tendinitida. Často začíná v lokti, například po tvrdém golfovém nebo tenisovém úderu, a rozvine se v chronickou bolest kvůli mikroskopickým trhlinám tkáně, které se nezahojí. Tkáň postupně degeneruje a stává se chronicky bolestivou. Kortizon někdy pomůže, ale nedělá nic pro nápravu zranění a často oblast dále oslabí.

Naštěstí je doba kortizonu u konce. Pochopili jsme, že nejlepší reakcí na poranění tkáně je podpora hojení, zásobování buněk, které se podílejí na opravných procesech a progenitorových nebo kmenových buněk tak, abychom dokázali řídit proces hojení v celé jeho komplexnosti. Taková stimulace tkáně je kombinací mobilizace nové tkáně, kterou často provádějí odborníci na fyzikální terapii, prostřednictvím brzkého procvičování kloubu a tkáně, které stimuluje opravný proces, spíš než aby zranění zhoršovalo a přímé aplikace růstových faktorů a někdy také kmenových buněk.

A nejde tu jen o kmenové buňky. Kombinujeme také kloubní lubrikanty, jako je kyselina hyaluronová, s růstovými faktory, které injekčně vpravujeme do kloubů, a tak stimulujeme další produkci maziva. Využívá se kombinace zvláštních protizánětlivých frakcí nebo růstových faktorů, které ulevují od bolesti a stimulují tkáně. V blízké budoucnosti budeme pravděpodobně využívat bílkoviny podobné albuminu, které aktuálně procházejí klinickým testováním a absorbují zánětlivé složky z oteklých kloubů a tkání.

Samozřejmě existují případy, kdy hojení nenastane a kortizon může být symptomaticky přínosný, ale naším úkolem je přijít na to, jak podpořit hojení v těchto obtížných situacích a také ve zřejmých případech nadměrného užívání. Protože dnes už dost dobře chápeme cyklus hojení a máme nástroje k podpoře systému, téměř vždy používáme nejdřív stimulační faktory a zastavování přirozeného procesu hojení snad odsuneme do minulosti 20. století.

Zdroj ZDE

0 Komentáře

Komentujte

Chcete přidat komentář?
Zde můžete!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *